V kontextu s událostmi, které v posledních měsících proběhly a byly komentovány našimi politiky „napříč politickým spektrem“, jsem poněkud zmaten. Řeči některých našich politiků již delší čas nerozumím. Někdy se mně dokonce zdá, že něco na veřejnosti říkají a něco jiného ve skutečnosti dělají. Vím, chyba bude asi u mě, u našich politiků přece být nemůže. Vždyť jsme ve volbách vybrali ty nejlepší, kteří to s námi občany myslí dobře. Před volbami nám to slíbili a dokonce někteří s námi občany zavřeli i smlouvu. Jistě makají, až se z nich kouří. To musím uznat, to jim neberu. Jen bych měl rád v některých věcech jasno. To jen pro pořádek, abych je opět mohl volit.
Tak především bych potřeboval od našich politiků objasnit, co myslí tím, že ČR je suverénním státem. Na jedné straně předáváme EU některé pravomoci našeho státu (politici hovoří o sdílené suverenitě) a na základě toho nám EU například diktuje a vnucuje své představy o přijímání nelegálních migrantů. Dokonce některé členské státy trestá za to, že chtějí být suverénním státem a rozhodovat si o svých vnitřních záležitostech sami. Například Polsko o své justici a zákonech, Maďarsko o tom, koho chce a koho nechce pustit na území svého vlastního státu. Tak to jen tak pro začátek.
Také jsem nepochopil, co naši politici myslí pod pojmem „smlouva“. Abych byl konkrétní. Ministr Metnar, tehdy ještě ve funkci ministra vnitra odjel do Marrákeše. Tam podepsal smlouvu, která pojednávala o migraci. Poté co přijel, nám však bylo vysvětleno, že tato smlouva pro nás není nijak závazná, že z ní pro nás neplynou žádné povinnosti. Vidíte, a já blázen jsem si myslel, že smlouva se nazývá smlouvou, protože smluvní strany se dohodly, že budou něco plnit. Ale asi mají pravdu naši politici. Vždyť tady máme další smlouvu, která vlastně žádnou smlouvou není. Asi jako ta z té Marrákeše. Mám na mysli Severoatlantickou smlouvu. Tu jsme podepisovali při vstupu do NATO. Tam se také praví, a to hned v první větě v úvodu smlouvy: „Strany této smlouvy znovu potvrzují svoji víru v cíle a zásady Charty OSN a svoji touhu žít v míru se všemi národy a všemi vládami.“ Jak krásné!
A dále v článku 1 této smlouvy se pokračuje: „Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.“
Vidíte, já bláhový občan jsem si myslel, že touha žít v míru znamená vzájemné jednání a ne válčení. Myslel jsem si, že žít v míru znamená vzájemně obchodovat a ne vést obchodní války. Žil jsem v mylných představách, že jen agresor má vojenské základny v cizích zemích a že jen agresor vede války (i nevyhlášené) na území cizích zemí. Najednou zjišťuji, že to všechno jsou jen moje bludy, bludy člověka nevzdělaného na současných vysokých školách, akademiích, univerzitách a obdobných zařízení. Asi stále platí to, že my ten mír ubráníme, i kdyby neměl na Zemi zůstat kámen na kameni.
Kdyby mně naši politici zavčasu vysvětlili tyto skutečnosti, mohl jsem si ušetřit bezesné noci, kdy jsem přemýšlel o tom, že smlouva je přeci závazný dokument. Nyní už mně je jasné, že tomu tak není. Prostě nás ve škole obelhávali, když nám vysvětlovali, že nás naši spojenci Anglie a Francie v roce 1938 zradili a to i přesto, že jsme s nimi měli uzavřenou smlouvu o pomoci. Prostě nás jednoduše předhodili fašistickému Německu. Tak vám tedy zase nevím, co si o tom mám myslet. Opět jsem z toho tak trochu zmatený.
V souvislosti s tím mě napadá další kacířská myšlenka. Jak je to vlastně s tím spojenectvím? Slůvko „spojenec“ je ve slovníku našich politiků velmi frekventované. Zejména, když mluví o NATO, nebo o EU. Spojenci sem, spojenci tam. Všude, hlavně na západ od nás, samý spojenec. Asi to jsou zase spojenci typu Anglie a Francie z roku 1938. Ti spolehliví spojenci. Samozřejmě, jak jinak.
Přesto však v mojí hlavě vrtá takový malý červíček. Jsem totiž na rozdíl od naší nové, mladé generace a asi také na rozdíl od řady našich politiků odchován příběhem, který napsal Alexander Dumas. Je to příběh d´Artagnana a mušketýrů Porthose, Athose a Aramise. V tomto příběhu šlo také o spojenectví, ale spojenectví na bázi důvěry a přátelství. To ale zní příliš romanticky na dnešní dobu. Také kritéria pro posuzování spojenectví se asi zásadním způsobem v dnešní době změnila. Vždyť místo spojence by se dnes více hodilo používat pojem „komplic“. To, podle mého názoru přesněji vystihuje podstatu našeho současného spojenectví. Komplic je totiž také kumpán, spoluviník, spolupachatel, který také musí nést spoluodpovědnost za své činy. A pokud ještě existuje spravedlnost, tak dříve, či později tuto spoluzodpovědnost poneseme. Ale naši politici asi nejsou tak romanticky založeni, jako já. Ti to spojenectví chápou asi trochu víc pragmaticky.
Nedávno jsem zase měl nějakou pochybnost o tom, zda našim politikům rozumím. Jistě jste také slyšeli to, jak naši politici krásně hovořili o našich padlých vojácích v Afghánistánu. Byli to hrdinové, co padli v boji proti terorismu, říkali unisono. Vzápětí však začali mluvit jinak. Naši vojáci nepadli v boji, ale v rámci výcvikové mise!! Naši vojáci v Afghánistánu nejsou na žádné bojové misi, ale je mise jen výcviková. Tak jak to tedy je. Padli v boji, nebo při výcviku? Jak vidím, opět si to trochu komplikuji, když o slovech našich politiků přemýšlím. O slovech našich politiků se asi přemýšlet nemá.
Ale jak to tak vypadá, tak ti naši politici v tom nejsou sami. Ono to matení pojmů asi nakažlivé, ba může to být přímo infekční onemocnění. Asi tak, jako ta ptačí, či prasečí chřipka. Myslím to matení pojmů a dojmů. Podívejte se například na tu akci „novičok“. Smrtelná otravná látka, kterou mají jen v Rusku. Ruští špióni si jen tak mírnyx, týrnyx přiletí do Anglie, pomažou touto otravnou látkou kliku u domu agenta Skripala a laik by předpokládal, že ihned zemře, protože neexistuje žádná protilátka, která by Skripala a jeho dceru zachránila. Ale ejhle! Během pár minut, aniž by angličtí doktoři věděli, o jakou otravnou látku se jedná, vyrobí sérum, které slavně zachrání nejen agenta Skripala, ale také jeho dceru. Prostě molodci! A to už vůbec nemluvím o tom diletantismu ruských špiónů, kteří cmrndali novičok, kudy chodili. Vždyť britští policisté ho našli nejen na již zmiňované klice, ale také v pokoji, kde se ruští špióni ubytovali, někde v obchodě, v restauraci a kdoví, kde ještě. Jen se divím, jak to ti dva ruští špióni mohli vůbec přežít, když takovým neprofesionálním způsobem zacházeli s tak strašlivou otravnou látkou. Ale zázraky se asi dějí. Vždyť i kamera je zachytila v letištní hale na stejném místě, ve stejný čas, ale každého samostatně.
Ale zase už o tom moc přemýšlím. Jen nevím, koho budu příště volit. Vždyť mě ti naši politici pořád matou pojmy. Moje babička říkávala, že si nemám plést Dalmácii s decimálkou a pojem s průjmem. Tak nevím, jestli to neměla raději říkat těm našim politikům.
Ladislav Petráš
Září 2018