Smíšené pocity

Na Velký pátek jsem si přečetl zprávu, že Vyšetřovací výbor Ruské federace zahájil trestní stíhání kvůli odstranění sochy sovětského maršála Ivana Koněva v Praze.

Stalo se tak na základě nového zákona, který tento týden podepsal prezident Vladimír Putin, a to podle článku o znesvěcení symbolů vojenské slávy Ruska, spáchaných veřejně.

 

Sankce za tento trestný čin, v případě, že se pachatel dostane do pravomoci ruských soudů obnáší až jeden rok odnětí svobody, peněžní trest ve výši příjmů za poslední dva roky, případně 360 hodin veřejně prospěšných prací. V případě pachatelů pobývajících v zahraničí lze vůči nim uplatnit mezinárodní zatykač, takže jim může hrozit zatčení při každé zahraniční cestě.

 

Přiznám se, že jsem tuto zprávu přijal s velmi smíšenými pocity. Na jedné straně jsem byl rozhořčen počinem zastupitelstva Prahy 6 (kde shodou okolností bydlím), které zneužilo vyhlášení výjimečného stavu a zákazu shromažďování k demontáži sochy a jejímu uložení do depozitáře. Dvojnásob mi vadilo, že se tak stalo v předvečer 75.výročí osvobození Československa v rámci snahy o přepisování dějin a rehabilitaci nacismu.

 

Pan starosta Prahy 6 Ondřej Kolář navíc svým vtípkem o tom, že socha maršála Koněva neměla roušku, a proto musela být demontována v očích Rusů naplnil jeden kulturní stereotyp, dobře známý všem divákům sovětských (ale také amerických) válečných filmů. Podobné cynické žerty pronášeli esesáci před popravou partyzánů. Vyvolal tedy nenávist přímo předsudečnou.

 

Na tento exces zastupitelů městské části reagoval pouze prezident České republiky Miloš Zeman, vláda až doposud mlčela. Neuvědomila si totiž jednu zásadní věc – předá-li zahraniční politiku do rukou municipalit, ohrozí tím suverenitu České republiky zevnitř. Stát se začne rozpadat na prvočinitele, tedy samosprávné celky, v případě Prahy řízené pubertálně se chovající politickou reprezentací, primárně zaměřenou proti vlastním občanům.  Na druhou stranu, jestliže někdo svévolně přebírá kompetence naší republiky v oblasti zahraniční politiky, bere na sebe osobně i rizika, která z toho vyplývají.

 

Tento proces odumírání státu samozřejmě svádí velmoci k tomu, aby zasahovaly do našeho politického dění bez ohledu na českou suverenitu. Nový ruský zákon a trestní stíhání viníků demontáže sochy maršála Koněva v Praze 6 takovým zásahem bezesporu je. Proto ruský postup jako český občan neschvaluji, ale coby vlastenec a historik chápu. Ve svém důsledku by nás mohl naučit hájit naše národní zájmy a naši čest.

 

Jaroslav Bašta

  1. místopředseda politického hnutí
    BEZPEČNOST, ODPOVĚDNOST, SOLIDARITA