Dopis prezidentovi republiky.

Vážený pane prezidente.

Obracíme se na Vás jako na vrchního velitele ozbrojených sil České republiky.

Jako velitelé domobraneckých organizací dlouhodobě sledujeme a vyhodnocujeme, a to
ve spolupráci s bezpečnostními experty z ČR i ze zahraničí, bezpečnostní situaci v České
republice i blízkém zahraničí.

Chtěli bychom Vás proto upozornit na jedno reálně hrozící významné bezpečnostní riziko,
které dle našich informací český stát nejen svými stávajícími kroky podporuje, ale na jehož
zvládnutí není v žádném případě dostatečně připraven.

Pro potřeby velení domobraneckým organizacím byla koncem roku 2018 štábem
domobrany vytvořena analýzy rizik, která v ČR i Evropě reálně hrozí, a to v horizontu od
hodin až po roky.

Mezi události, které mohou nastat, patří mimo jiné finančně – ekonomická krize mimořádné
intenzity a dopadů a na to navazující banditismus extrémních rozměrů ze strany
zahraničních pracovníků jako důsledek rychlého postupu ekonomické krize.

Podle oficiálních údajů Ministerstva práce a sociálních věcí působí k 30.6.2019 v České
republice 606 483 zahraničních pracovníků. Do tohoto počtu nejsou zahrnuti cizinci, kteří
jsou dnes již oficiálně českými občany, nebo zde pracují načerno.

V době trvalého ekonomického růstu a relativního blahobytu postrádá řada firem dostatek
pracovníků. Stále se hovoří o minimální nezaměstnanosti a tedy o nutnosti dovážet
pracovníky do zdejších montoven ze zahraničí. Zejména ze zemí bývalého Sovětského
bloku – z Ukrajiny a Moldávie, z Mongolska nebo Balkánu. Hlavním motivem zahraničních
pracovníků je snaha vydělat zde peníze, které budou sloužit nejen pro uživení jich
samotných, ale i rodin, které často zanechali doma a pro které jsou peníze došlé ze
zahraničí důležitým zdrojem příjmů. Nejnovější čísla hovoří o tom, že za rok 2018 poslali
zahraniční pracovníci do svých domovských zemí přes 47 miliard korun.

Již nyní jsou zejména ve středních Čechách města, kde zahraniční dělníci tvoří až 1/3 zde
žijících obyvatel. Většinu času tráví buď v práci, nebo na ubytovnách, takže až na drobné
excesy dosud nejsou se zahraničními pracovníky žádné větší problémy.

Co se stane, až naplno vypukne mohutná hospodářská krize a nebude dostatek práce?
Začne se masivně propouštět. Kdo bude propuštěn první – bude to generální manažer,
vedoucí provozu nebo zahraniční námezdní síla, často nekrytá žádnou smlouvou,
garantující ochrannou lhůtu nebo nějaké odstupné?

Většina zahraničních dělníků je zde pouze za jediným účelem – vydělat co nevíce peněz a
ty následně poslat svým rodinám. Proto zde žijí skromně, jejich jídlo je to nejlevnější, co je
možné v obchodech koupit, bydlí po několika v laciných ubytovnách a na zábavu jako je
kino nebo hospoda opravdu nemají dostatek zbytných peněz. Tito lidé jsou bez větších
zásob a finančních úspor. Nyní se dostanou bez prostředků na ulici – bez zaměstnání, bez
jídla a finančních prostředků nutných na to, aby se vrátili ke svým rodinám. Hladový člověk
bez rodiny je zoufalý člověk. A zoufalí lidé dělají zoufalé činy.

Může nastat následující situace: v důsledku rychlé a zničující finanční krize zastavuje
většina podniků, zaměstnávajících zahraniční dělníky, provoz. Na hodinu a bez
odstupného jsou propuštěny desítky tisíc zahraničních zaměstnanců. Nemají žádné
úspory, aby zde mohli delší dobu přežívat, ani na to, aby si zajistili odjezd do svých
domovů – do Mongolska, Nepálu, Albánie, na Ukrajinu. Kde na to vezmou prostředky? Jak
se budou živit, čím cestovat domů? Při těchto vysokých počtech ani není možné takový
exodus logisticky zvládnout.

Začnou mít hlad, žízeň, dostavuje se frustrace, beznaděj a vztek. Jsou zaznamenány
první případy, kdy si obstarávají základní prostředky (včetně alkoholu) násilnou cestou.
Začínají krádeže ve velkém, rabování. Nejdříve obchodních center, následně menších
obchodů, domů a bytů, kde je možné si jídlo a další prostředky obstarat.

Nastává anarchie a první větší střety s policií a ozbrojenými občany. Narůstají ztráty na
obou stranách. Policie není schopna banditismu v tak velkém měřítku zabránit. Sama je
často terčem útoků a úspěšných snah ozbrojit se na úkor příslušníků policie. Je třeba si
uvědomit, že větší část zahraničních dělníků má na rozdíl od mladší části zdejší populace
za sebou několikaletou základní vojenskou službu, někteří dokonce i bojové zkušenosti.
Znají naši řeč a umí se pohybovat v našem prostředí. Jsou mnohem silnější a otužilejší, a
to nejen fyzicky. A mohou jich být statisíce, s jedinou touhou – přežít, případně se vrátit
domů, za svými rodinami. Za každou cenu.

Vážený pane prezidente.

Vzhledem ke skutečnosti, že mezi našimi členy i sympatizanty jsou bývalí i současní
příslušníci Armády ČR a Policie ČR, včetně vysokých důstojníků a generálů, máme
dostatek informací o reálném – tedy nikoliv jen proklamovaném – stavu ozbrojených sil,
které mají chránit a bránit území České republiky. Jsme dobře informováni jak o značném
personálním podstavu v Armádě ČR i Policie ČR, tak o zanedbaném výcviku řadových
příslušníků těchto ozbrojených složek, vyjma elitních útvarů AČR a PČR, které však
pochopitelně nemohou plně pokrýt případnou změněnou bezpečnostní situaci.

Znepokojuje nás, jak příslušné orgány ústřední státní správy podceňují výše uvedené
bezpečnostní riziko, povolují další přísun zahraničních dělníků, a nečiní přípravy na
zvládnutí mimořádné situace takových rozměrů.

Deklarujeme svoji připravenost být v případě vzniku mimořádných situací velkého rozsahu
a celostátního dopadu plně k dispozici orgánům státní správy a samosprávy ke zvládnutí
mimořádných situací jako dobře organizovaná, vybavená a vycvičená síla, která je plně
připravena sloužit občanům České republiky při ochraně a obraně jejich životů, zdraví a
majetku.

V památný den 28.10.2019

MUDr. Marek Obrtel, velitel Národní domobrany
Ivo Gec, velitel Zemské domobrany
Ing. Ivan Kratochvíl, velitel Československých vojáků v záloze za mír