Doba hororových scénářů

Lidská fantazie je téměř bezbřehá a vyprávění strašidelných příběhů představovalo oblíbený žánr už u ohňů pravěkých lovců a sběračů.

V moderní době se repertoár rozšířil o popis podivných změn společnosti a selhání technologií. Občas se stalo, že se některému z autorů podařilo předpovědět budoucnost, například G. Orwellovi v románu 1984. Jiní zase poměrně přesně popsali budoucí katastrofy dlouho předtím, než se skutečně staly. Například Tom Clancy ve svém románu Čestný dluh v roce 1994 končí příběh nárazem uneseného dopravního letadla do budovy Capitolu ve Washingtonu, kde v troskách zahyne skoro celá politická elita Spojených států. Vymyslel to sedm let před 11. zářím…

 

Morgan Robertson v roce 1898 napsal příběh o srážce nejmodernějšího nepotopitelného zámořského plavidla jménem Titan s ledovcem ve stejném místě, kde se o 14 let později skutečně potopil zaoceánský parník jménem Titanic. Přesně o sto let později v roce 1998 vyšel sci-fi román Ondřeje Neffa Tma (vydaný v upravené verzi znovu 2003). Psal v ní o tom, co by se stalo, kdyby na naší planetě zmizela elektřina. Výraznou postavou knihy je pubertální dívenka trpící Downovým syndromem. Pro své sadistické sklony a snadnou manipulovatelnost se stane královnou, jíž se všichni klaní. Podobnost s Gretou Thunberg vyděsila i autora, jak se svěřil v rozhovoru pro noviny (PL 22. 1. 2020).
   

Na stejné téma masivního blackoutu napsal svůj katastrofický román rakouský spisovatel Marc Elsberg (Blackout: Zítra bude pozdě, 2012). Rozsáhlý výpadek elektřiny postihne celou Evropskou unii. Autor velice realisticky popisuje všechny důsledky katastrofy, kterou způsobila akce ideologicky motivované skupiny ekologických antiglobalistů (nápadně podobná organizaci Extinction Rebellion). Protože jde o literární fikci, v knize nakonec všechno dobře dopadne, spiklencům se nepodaří dotáhnout své záměry až do konce. Sice zemře pár milionů lidí, ale elektrárny se zase rozeběhnou a Unie začne napravovat vzniklé škody.
   

Obávám se, že realita jménem Zelený úděl bude méně optimistická než dystopický příběh Marca Elsberga. Neplánují to žádní spiklenci, ale Evropská komise. Žádná sebedůmyslnější sabotáž nemůže napáchat tolik nevratných škod jako nekvalifikovaná rozhodnutí úředníků ustupujících tlaku zelených fanatiků. Z logiky politiky vyplývá, že snaha o to, aby byla uhlíková neutralita dosažena co nejdříve, poroste. Zase budeme plnit pětiletku za dva či tři roky. Přijde-li potom blackout, nepůjde napravit.
Sociální důsledky bezuhlíkové energetiky v kombinaci s přistěhovaleckou politikou EU povedou k tomu, že náš dům bude hořet. To v občanských válkách bývá obvyklý jev.

 

Jaroslav Bašta

1.místopředseda pol. hnutí
BEZPEČNOST, ODPOVĚDNOST, SOLIDARITA