ČT, EMANUEL MORAVEC A SOUČASNOST

Na ČT se moc nedívám. Mám k tomu závažný důvod, chci si zachovat zdravý rozum. Ale dvoudílný film s názvem “Anatomie zrady”, který pojednával o složitém osudu Emanuela Moravce, mě zaujal. Zaujal mě příběh člověka, který nejprve bojoval v ruských legiích za vznik Československa a po válce byl důstojníkem čs. armády. Příběh důstojníka, který aktivně působil na prezidenta Beneše, aby čs. armáda vstoupila do války s nacistickým Německem a nepřijala Mnichovskou dohodu. Příběh člověka, který se po okupaci zbytku Československa v roce 1939 stal zrádcem své země a svého lidu a aktivně se zapojil do procesu kolaborace s nacistickým Německem a k tomu naváděl i ostatní občany.

Tento film, Anatomie zrady, se vymyká tomu, co běžně vysílá ČT. Tentokrát autocenzura u dramaturga asi nezapracovala. Po zhlédnutí tohoto pořadu jsem si uvědomil, že Anatomie zrady je film, který je nadčasový. Není to jen vyprávění o minulosti, je to i pohled na současnost. Bohužel, dnes nevidím jen jednoho Emanuela Moravce, ale vidím celé “hejno” Moravců, kteří zrazují zájmy své země. Kteří z oběti nacistického Německa chtějí udělat jeho spolupachatele.

Motiv zrady je většinou stejný: zbabělost, bezpáteřnost, hamižnost, prospěchářství a mohl bych ve výčtu těchto negativních vlastností pokračovat. Nevzdělanost, neschopnost uvažovat v souvislostech, černobílé vidění světa, podléhání vlivu silnějších a mocnějších, to jsou další průvodní jevy jejich jednání. Výsledek však je stejný. Jsou to loutky, které jiní vodí na provázku. Jsou to užiteční idioti, kteří s sebou nechají manipulovat.  Cizí zájmy se stávají i jejich zájmy. Bez ohledu na svoji vlast. Mnohdy si tito novodobí Moravcové ani neuvědomují důsledky svého jednání. To však nemůže být omluvou.

Ta paralela se současností mě napadla, když jsem poslouchal projevy některých našich politiků pronášené 5. května u příležitosti 75. výročí Pražského povstání. Pražské povstání totiž bylo pouze nejviditelnější a zároveň největší akcí povstání českého lidu na konci 2. světové války. Nejprve pár faktů na objasnění.

České území se ke konci války dostalo do výjimečného postavení. Bojovalo se o Berlín, ve Vídni byla vojska Rudé armády, Polsko bylo osvobozeno a v Německu byla kromě Rudé armády také US armáda a jednotky dalších spojenců. Na území Čech však byla dislokována jen vojska wermachtu a SS v počtu přesahujícím 1,2 miliónů vojáku s veškerou výzbrojí, včetně těžké techniky a letectva. Tito vojáci si byli vědomi zločinů, kterých se do posledních dnů války dopouštěli, zejména na území SSSR, ale i v dalších okupovaných zemích. Neměli na vybranou a snažili si zachránit alespoň holý život útěkem před svojí odpovědností za spáchané zločiny tím, že přejdou do zajetí US armády. Tomu podřizovali veškerou svou činnost. Po podepsané kapitulaci Německa v Remeši tato vojska armády Střed, která byla na našem území,  podmínky této kapitulace nerespektovala. Nesložila zbraně a nezastavila svůj postup západním směrem, do amerického zajetí. Na této cestě tato vojska pokračovala v bojové činnosti a také zabíjela naše občany. Například ještě 2. 5. 1945 bylo v Terezíně popraveno 51 příslušníků odbojových organizací, 5. 5. němečtí vojáci  vyvraždili a vypálili Javoříčko, 7. 5. ve Velkém Meziříčí zavraždili 57 našich občanů a tak bych mohl uvést i další příklady. To jen ve stručnosti.

  1. května někteří naši politici pronášeli projevy, ve kterých připomínali vystoupení našich občanů proti okupačním německým vojskům v samém konci války. Vzdávali hold a úctu těm, kteří v posledních dnech války položili své životy na oltář vlasti. Bohužel, některým z nich nevěřím, že svá slova mysleli upřímně. Abych byl konkrétní.
  2. Hřib, primátor hlavního města Prahy, kde právě 5. května probíhala vzpomínka na pražské povstání, v závěru svého projevu pronesl následující věty: “Prostým faktem zůstává, že Rudá armáda dorazila do Prahy jako do města již osvobozeného a nenesla tu hlavní tíhu bojů. … V současnosti totiž čelíme silnému tlaku jak ruské propagandy, tak jejich snahám o překrucování historie.” V tomto smyslu však vystupovali i jiní, včetně takzvaných historiků.

Tak jak je to s překrucováním historie a s propagandou? Ještě jednou připomínám ten fakt, že 5. 5. 1945 na území Čech, kromě 1,2 miliónu příslušníků německého wermachtu a jednotek SS, nebyly ve své podstatě žádné spojenecké armády. Německé jednotky měly volnost manévru a žádné povstalecké jednotky by je nezastavily (viz. například Varšavské povstání). To, co pomohlo pražanům v rámci povstání byl rychlý manévr vojsk Rudé armády do prostoru Čech a pohyb US armády do našeho západního pohraničí. Samotná Praha by se neubránila. Také chci připomenout ten fakt, že na území Čech probíhaly boje ještě ve dnech 11. a 12. 5. a to i nedaleko Prahy, u Milína.

No a nyní několik otázek pro Z. Hřiba a jemu podobných, i když nečekám že by se nad nimi někdo z nich zamyslel, natož aby si na ně zkusili odpovědět:

– Jaký je rozdíl v osvobození Plzně US armádou a osvobozením Prahy Rudou armádou, když se v Plzni osvoboditelům pomníky staví a oslavují americké vojáky bez jakýchkoliv invektiv a snižování jejich role v boji proti hitlerovskému Německu, na rozdíl od Prahy, kde se pomníky osvoboditelům bourají (pardon, přemisťují) a snižuje se význam jejich boje za naší svobodu?

– Jak hodnotit to, že americký velitel Plzně zakázal odjet plzeňákům – dobrovolníkům, kteří chtěli jet na pomoc Praze, odzbrojil je a odebral jim přepravní prostředky?

– Podle jakých kritérií máme mít úctu k vojákům, kteří bojovali za naší svobodu a mnozí z nich položili své životy za to, abychom my přežili, když vidíme tak markantně rozdílný přístup k hodnocení významu USA a SSSR v porážce nacistického Německa?

Ano, i já vidím obrovský tlak propagandy a snahy o překrucování historie. Ale poněkud z jiné strany, než to vidí Z. Hřib.

Ladislav Petráš

člen ÚR politického hnutí
BEZPEČNOST, ODPOVĚDNOST, SOLIDARITA