Advent mrchožroutů

Nejtemnější část roku, období kolem zimního slunovratu, odedávna v našich zeměpisných šířkách vyvolávala strach.

Existuje pro to logické vysvětlení, které souvisí s účinky, které na lidský organismus, zejména na psychiku, má nedostatek slunečního svitu a chlad. To byl nejspíše důvod, proč již od pradávných dob se lidé snažili obavu z temnoty zaplašit vírou v příchod naděje a světla. Navzdory tomu však platí, že lidská duše je v době adventní nejzranitelnější, což prokazatelně dokládají statistiky sebevražd.

 

Tento týden jsme se o tom mohli přesvědčit doslova v přímém televizním přenosu. Otřesný zločin duševně vyšinutého jedince byl umocněn tím, že naši společnost zasáhl hned dvakrát – vraždou sedmi nevinných náhodně vybraných lidí a hlavně výběrem místa činu. Odehrál se tam, kde jsou lidé nejzranitelnější, a kde něco podobného neočekávají,  v nemocnici. Způsob, jakým o tom česká média informovala, následná reakce politiků, pak dle mého názoru zajistí nejen to, že mají o čem psát až do Vánoc, ale inspirují jeho možné duševně vyšinuté následovníky. Přinejmenším v rovině verbálních výhrůžek (což už se stalo).

 

Pokud jde o příčiny ostravské tragédie, asi nejpřesněji se o nich vyjádřil pan generál Ándor Šándor ve svém rozhovoru na Parlamentních listech. Důvody hledá v rostoucí míře násilí ve společnosti. Nejvíce je to patrné v nemocnicích, kde jejich personál vidí a zažívá rostoucí míru agresivity v mezilidských vztazích, která se bezprostředně promítá do agresivity pacientů vůči zdravotníkům. Považuje to za důsledek obecně platné kultury zisku, kdy platí jediné kritérium úspěchu – mamon a prachy.

 

Toto agresivní zhrubnutí společnosti má svůj zrcadlový odraz a zároveň inspiraci ve zhrubnutí politiky. V českých politických diskusích se fackuje, mlátí pěstmi, kope do zadnice (i jinam), podřezává, upaluje, věší či střílí. Zatím převážně jen verbálně, ale historie ukázala, že v politice stoprocentně platí ono biblické: „A slovo tělem učiněno jest“. Fašismus, nacismus a komunismus mají společný jeden moment – u všech třech ideologií se od slovního průjmu veřejného hnusu poměrně rychle přešlo ke skutečnému fyzickému násilí, které nebralo ohledy na nikoho a nic. Evropa pak mezi lety 1914 – 1945 přišla o sto milionů svých obyvatel.

 

Shodou okolností na hromadnou vraždu v ostravské poliklinice následující den navázal další útok na nemocnici, tentokrát v Benešově. Protože byl nekrvavý, čili mediálně nezajímavý, moc se o něm nemluví ani nepíše. Jediné, co jsme se dozvěděli, je, že nemocniční počítačovou síť napadl kryptovirus a vyřadil z provozu všechny přístroje, záznamy, programy. Zdravotnické zařízení kompletně přestalo fungovat, pacienty museli rozvážet do okolních špitálů. Naštěstí selhání přístrojů nezpůsobilo žádné úmrtí. Důvod útoku znám není, pravděpodobně jde o vydírání. Náprava potrvá několik týdnů.

 

Sice to není první české setkání s kyberterorismem (vodárny by mohly vyprávět…), jde však o první případ, kdy vyděrači ohrozili lidské zdraví a životy. Také se asi jedná o první ochutnávku toho, co nás bude čekat v blízké budoucnosti. Kyberterorismus totiž může stát zasáhnout citelněji než ozbrojená agrese. Snadno způsobí kolaps nejdůležitější infrastruktury. Z české zkušenosti již víme, že to postihlo vodárenství a zdravotnictví, Venezuela ukázala, že také energetiku, ohroženo je bankovnictví a veřejná správa, doprava (zejména letecká), zbraňové systémy, zkrátka téměř vše.

 

Výhodu podobných útoků pro jejich pachatele představuje anonymita kyberprostoru, případně možnost provádět sabotáže pod cizí vlajkou. V podstatě mají jen dvě základní motivace – hackerské ataky prováděné nebo sponzorované státem (nejčastěji bývá podezřívána Severní Korea) nebo komerčně motivované vydírání. To ovšem může využívat nástroje a postupy vyvinuté státními organizacemi, nejčastěji tajnými službami.

 

Zpravodajské služby v posledních desetiletích vykazují stejné neduhy jako celá postmoderní ekonomika – náklady se platí ze státního rozpočtu, výsledky se privatizují. Jako příklad této privatizace lze uvést třeba prodej odposlechů buď přímo odposlouchávaným pachatelům nebo jiným zájemcům např. politikům či médiím. Někdy jako vedlejší produkt sledování osoby nebo firmy bývají zpeněženy přihlašovací údaje k internetovému bankovnictví, které poté využijí zločinci luxující cizí účty. Nelze proto vyloučit, že předmětem obchodu se mohly stát také počítačové programy původně určené k použití pro vojenské účely, tedy k ochromení infrastruktury protivníka v případě konfliktu. Jejich transformace v nástroje vydírání holt představuje znamení naší doby.

 

Proto se bojím, že letošní advent bude patřit mrchožroutům. Nejen těm mediálním.

 

Jaroslav Bašta

Místopředseda politického hnutí BEZPEČNOST, ODPOVĚDNOST, SOLIDARITA