Bezprostředně po listopadu 1989 jsme velmi často slyšeli heslo: Co bylo ukradeno, musí být vráceno. Ostatně toto heslo občas slyšíme i dnes. Abych to upřesnil. Pod pojmem ukradeno bylo a je myšleno „ukradeno komunisty“ před listopadem 1989. Pod pojmem vráceno bylo a je myšleno navrácení majetku jeho původním držitelům. V současné době, po 28 letech budování kapitalismu u nás, však toto heslo nabývá (mělo by nabývat) trochu jiného obsahu. Jen si vzpomeňme na období „divoké“ privatizace, kdy se za „hubičku“ rozdávaly majetky v hodnotě miliónů či dokonce miliard. Byl by to dlouhý seznam. Jen připomenu kauzu OKD, Poldi Kladno, naše námořní obchodní loďstvo, „slavné“ církevní restituce a jiné. Co z tohoto privatizovaného majetku měli jeho vlastníci - občané ČR? Dluhy! Budiž, dnes by se řeklo, že státu nevyšel podnikatelský záměr, tudíž je vše v pořádku.
Proč o tom píši v současné době, kdy ve volbách zvítězilo hnutí Ano, od kterého jistě nemůžeme očekávat nápravu privatizačních škod? V předvolební euforii, kdy v rámci boje o poslanecké mandáty byla naše masmédia zaneprázdněna kydáním hnoje kdekoho na kohokoliv, ve své podstatě zanikla jedna informace. Pan ministr D. Herman (KDU-ČSL), s milým úsměvem na tváři oznámil, že se konečně po dvaceti letech podařilo ve vládě (na poslední chvíli, zrovna tak, jako memorandum k lithiu) schválit odkoupení vepřína v Letech u Písku. Za bídných 450 miliónů Kč (no, neber to za tu cenu). Další, zatím nevyčíslené náklady v desítkách (při úrovni nakládání se státními financemi možná stovkách) miliónů korun půjdou na zbourání stávajících staveb, asanaci celého prostoru, vypsání architektonické soutěže na památník a jeho zbudování.
Nepopírám to, že každý zmařený lidský život si zaslouží úctu a pietu. Nepopírám, že je nezbytné neustále připomínat zvěrstva páchaná ve válečných i jiných konfliktech. Už jen proto, aby se na tyto oběti nejen nezapomnělo, ale také proto, aby působily jako výstraha těm, kdo by se chtěli pokusit o něco podobného. Aby působily jako varování proti lhostejnosti lidí, kteří před násilím zavírají oči a raději se otočí, aby nic neviděli.
Ale je zde jedno ALE. Co ta ostatní pietní místa, kde umírali lidé? Vždyť jen podobných pracovních táborů, jako ten v Letech u Písku bylo v Čechách skoro 50! To, při srovnatelných nákladech na odkup, představuje bratru 22,5 miliardy Kč. Nutno přidat další stovky miliónů za asanaci prostoru, atd. jako u památníku v Letech.
Ale vraťme se k heslu, které jsem vzpomenul na začátku tohoto článku. Vše začalo v roce 1937. Tehdy se nad panstvím rodičů K. Schwarzenberga přehnala bouře, která za sebou nechala spoušť. Zejména na lesních porostech. Co následovalo? O tom napsal román (svědectví z kronik a archivu) pod názvem „Bouře“ americký spisovatel P. Polansky. V jednom ze svých rozhovorů na otázku novináře o tom říká:
V Bouři píšete o rodičích ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, jak najímali vězně z Letů na práci ve svých přírodní pohromou zničených lesích. Je to pravda anebo vaše fantazie?
Mé informace o Schwarzenbercích ze Starého Sedla na Orlíku pocházejí z dokumentů, které jsem našel v městských kronikách dané lokality a z rozhovorů s místními zemědělci a lesníky, kteří pracovali pro Schwarzenbergy před, během a po druhé světové válce. V národním archivu v Praze jsem našel dokumenty o firmě se jménem Schwarzenbergovy závody, která byla zapojená do budování tábora v Letech. V mnoha kronikách se také píše, že později pracovali ve Schwarzenbergských lesích židovští vězni, aby zachránili padlé stromy ze sněhové bouře v prosinci 1939. Tyto informace jsou patrné i z rozhovorů, které jsem pořídil s místními zemědělci. Například jde o stránky 256 až 260 v knize Tíživé mlčení, kde je rozhovor s Václavem Veselým. Schwarzenbergovy lesy nebyly pod nucenou správou Němců do druhého týdne prosince roku 1942. Tehdy byli už všichni Židé pracující jako otročtí dělníci pro Schwarzenbergy deportováni do Terezína a Auschwitzu. Po deportacích Židů byli na záchranné práce v lesích a na práci ve Schwarzenbergově kamenolomu, kde se těžil kámen pro stavbu silnice číslo 19, využíváni Romové z Letů. I za nucené správy Schwarzenbergové profitovali z lesů, protože jim německá administrativa určité peníze platila. Po válce Schwarzenbergové využívali na otrockou práci ve svých lesích v letech 1945 až 1948 sudetské Němce. Všechny informace opět pocházejí z kronik a rozhovorů.
A nyní již jen stručně. Na základě těchto skutečností si kladu několik otázek, i když tuším, že na ně budou jednoznačně záporné odpovědi jak z vlády ČR, tak od romských spolků a zejména od pana K. Schwarzenberga. Otázky jsou jednoduché a zní:
1) Neměl by náklady na odkup vepřína v Letech u Písku hradit ten, kdo se nejvíce podílel na tragédii v tomto táboře? Vždyť tam bylo „ukradeno“ mnoho životů občanů tehdejší ČSR (ať už to byli různí malí zlodějíčci dodáni na práci v lesích pana Schwarzenberga protektorátní vládou, či židé a později cikáni). Vždyť současný K. Schwarzenberg se stal dědicem celého panství a nese tady nejen morální, ale i hmotnou odpovědnost za to, co se v Letech u Písku dělo.
2) Kolik korun českých se vybralo na příspěvcích od romské komunity? Vždyť i ostatní národnostní skupiny v ČR, které budovaly památníky svým padlým, se podílely určitou částkou na hrazení nákladů s tím spojených.
Paul Polansky: Narodil se v roce 1942 v Mason City v USA. Od roku 1994 se začal zaměřovat na odhalení minulosti Letů, romského tábora v Česku za druhé světové války. Nakladatelství G plus G, které dříve vlastnil Fedor Gál, vydalo česky kromě Bouře ještě jeho knihy Dvakrát tím samým – Básně o romském holocaustu, Tíživé mlčení a cyklus boxerských básní Toulavej pes.
Ladislav Petráš
říjen 2017