Jaroslav Bašta: Poučení z krizového vývoje na Novém Zélandu

Jaroslav Bašta

V našem globalizovaném světě již dávno všechno souvisí se vším a neexistuje žádný zapomenutý kout planety, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.

Platí v něm jedno základní pravidlo – pouze to, co ukazují v televizi se skutečně stalo. A naopak, když se o něčem náhle přestane mluvit (uvalí se tiché informační embargo), jde o první krok na cestě k zapomenutí dle Orwellova románu 1984. Zdá se, že to platí také v době Internetu a sociálních sítí. Jak nám ukázal poslední týden, mocným to neprochází bez povšimnutí a snadno, musejí se uchylovat k otevřené cenzuře a k pohrůžkám násilím.
   
Vraždění v mešitách (s radikálními kazateli?) ve městě Christchurch na Novém Zélandě v pátek 15. 3. se může v ohledu výše uvedených tezí stát případovou studií. Pachatel Brenton H. Tarrant před svým útokem rozeslal na několik desítek adres svůj obsáhlý manifest o motivech, které jej vedly ke spáchání hromadné vraždy. Některým příjemcům se zmínil o tom, co hodlá udělat. Celou střelbu natáčel a online vysílal na sociálních sítích. Jak se posléze ukázalo, hrůzné video si stáhlo celkem jeden a půl milionu uživatelů.
   
Bezprostředně po útoku se všechna důležitá média věnovala Tarrantovu manifestu a zajímala se zejména o jeho cestovatelské aktivity. Seznam zemí, které za poslední roky navštívil byl velmi zajímavý. Na straně jedné západní Evropa, včetně Islandu, na druhé pak Argentina, Balkán, Ukrajina, Turecko, Pakistán a dokonce Severní Korea. Novináři si také všímali jmen a symbolů namalovaných na vražedné zbrani. Zjistili, že přímo souvisí s navštívenými zeměmi.
   
Mne osobně zaujal symbol tzv. černého slunce hojně využívaný neonacistickými organizacemi. U nás ho velmi zpopularizoval europoslanec Jaromír Štětina, který pózoval se znakem ukrajinského batalionu Azov, na němž se černé slunce nachází. Ve městě Christchurch působí pobočka australské neonacistické organizace Right Wing Resistance, která dokonce v přistěhovalecké čtvrti kolem obou napadených mešit držela tzv. bílé hlídky.
   
Dva australští neonacisté válčili na Donbassu jako příslušníci praporu Azov. Nedá se tedy vyloučit, že Brenton Tarrant během své návštěvy Ukrajiny se k nim připojil. Myslí si to novináři ze serveru Donbass-insider kvůli dvěma nepřímým indiciím. První je symbol na zbrani, druhou pak Tarrantova otrlost při střelbě do bezbranných obětí. Jde o analogii s teroristy z pařížského klubu Bataclan, kteří zavraždili 130 lidí a měli za sebou bojové nasazení v řadách Islámského státu v Sýrii.
   
Zájem médií o osobu teroristy Tarranta a jeho cestování po světě trval přesně dva dny. Poté se z něho stala neosoba a ze střelby v mešitách neudálost. Zdá se, že jeho proces nebude veřejný.Všech jeden a půl milionu sdílených a stažených videí sociální sítě smazaly ( někdy i s účty uživatelů). Novozélanská vláda se rozhodla vlastnictví a šíření tohoto materiálu trestat odnětím svobody až na deset let. Nakonec i u nás vystoupil ministr vnitra a policejní prezident s varováním občanů před schvalováním střelby na Novém Zélandě.
 
Odpovědí na otázky proč vypukl takový nebývalý záchvat cenzury bude více. Začnu těmi, u nichž předpokládám pozitivní motivaci. Atentát v mešitách se mohl stát záminkou pro vlnu vzájemných útoků muslimů a příslušníků evropské civilizace. Prohlášení, které volá po pomstě vydal nejen Islámský stát, ale hlavně turecký prezident Erdogan, následovaly islamistické teroristické útoky v Utrechtu a v Miláně. Dokonce také nový pražský imám vyzýval své souvěrce k tomu, aby se ozbrojili. Výzvy k náboženské válce nelze tolerovat.
   
Pak existují motivace méně ušlechtilé. Pro mocné tohoto světa muselo být zjištění, jak málo jim občané věří, poněkud frustrující. Nejenže nejčastěji rezonovala hesla typu: „Kdo seje vítr, sklízí bouři“, ale většina těch, kdo si video s útokem stáhla, neuvěřila jeho pravosti. Trpké zkušenosti s Bílými přilbami v Sýrii a kampaní s otrávení Skripalových přinesly své ovoce. Politikům a médiím už málokdo věří. Proto musejí cenzurovat a vyhrožovat, čímž dále podkopávají svoji důvěryhodnost (v Čechách určitě).
 
Útok v Christchurch popřel další mantru, zvláště oblíbenou u nás – totiž tu o bezpečných zemích. V hodnocení za loňský rok byl Nový Zéland na druhém místě (ČR na sedmém). Island, který tuto tabulku už přes deset let vede, Tarrant také navštívil. Mešitu tam vystřílet nemohl, protože tam žádná nestojí. Poslední důvod pro to náhlé mediální ticho a nebývalou cenzurní aktivitu bych teoreticky hledal v další možnosti – Australan opravdu při pobytu na Ukrajině bojoval pod znakem černého slunce proti ukrajinským Rusům. Vlastně to původně byl takový západní hodný neonacista, veskrze pozitivní postava. A najednou udělá tohle…
    
To dilema dvojího metru jednou Západ zabije
Jaroslav Bašta, 24. března 2019
Back To Top